Nezval Vítězslav

Básník, dramatik, prozaik, publicista, člen surrealistické skupiny a překladatel, hlavním představitel poetismu.

Narodil se 26. května 1900 v Biskoupkách u Třebíče v rodině učitele. Vystudoval gymnázium v Třebíči a začal studovat na právnické fakultě v Brně. Po prvním semestru roku 1920 odešel studovat do Prahy filozofii. Študia však nedokončil. Zprvu působil jako tajemník Masarykova naučného slovníku, ale záhy se živil jako volný spisovatel. V Osvobozeneckém divadle pracoval jako dramaturg. Od roku 1920 trvale žil v Praze. Často však jezdil za svými rodiči na venkov, kde se věnoval literární činnosti. Podnikl mnoho cest do zahraničí, navštívil Francii, Rakousko, Itálii, Sovětský svaz, Německo a Anglii.

Vítězslav Nezval byl politicky velmi činný. Do politiky zasahoval svým dílem, vlivem Devětsilu a založením surrealistické skupiny roku 1934. Po čtyřech letech se se skupinou rozešel. Od roku 1924 byl členem KSČ.
Roku 1944 byl zatčen gestapem a uvězněn. Roku 1953 byl jmenován umělcem a téhož roku byl poctěn zlatou medailí Světové rady míru za svou básnickou skladbu Zpěv míru. Zemřel 6.dubna v Praze.

Ve své první sbírce Most (1922) vyjadřuje básník svůj vztah k rodnému kraji, ke kterému se ve své tvorbě často vracel. Druhá sbírka Pantomima (1924) velmi ovlivnila tehdejší literární tvorbu. Součástí sbírky Pantomima jsou básně z cyklu Abeceda. Jedná se o básně převážně čtyřveršové, náměty vycházejí z tvarů jednotlivých písmen (např. „A“= představa chatrče, „D“= napjatý luk atd). Básnická skladba Podivuhodný kouzelník (1922) má 7 částí, jedná se o jakýsi básníkův autoportrét, vychází z osobních zážitků, uplatňuje zde asociace. Díla Falešný mariáš (1925) a Manifesty poetismu (1928) – napsal spolu s K. Tieglem. Sbírka Básně noci (1930) obsahuje známé básně „Akrobat“ a „Edison“. Báseň „Signál času“ navazuje na báseň Edison. Po Básních noci a dramatu Strach (1930) napsal dvě dramata Snídaně v trávě (1930) a Jan ve smutku (1930).

Na počátku třicátých let se Nezval pod tlakem společenské situace dává znovu do díla proti měšťáckému řádu a jeho pokrytecké morálce. Vznikají sbírky: Skleněný havelok (1932), Pět prstů (1932), Zpáteční lístek (1933), Sbohem a šáteček (1933) – ovlivněna cestou do Francie a Itálie, téma přírody, moře, slunce, stesk po domově.

Ve 30. letech je Vítězslav Nezval ovlivněn surrealistickou poezií (po setkání s André Bretonem a Paulem Eluardem). V tomto období vznikly sbírky: Žena v množném čísle (1936), Praha s prsty deště (1936), Absolutní hrobař, Matka naděje (1938), Pět minut za městem (1940) – protiokupační poezie, poslední sbírka, která mohla vyjít legálně. Vznikala v letech 1938-39, v této těžké době básník hledá posilu = poezie.

Óda na návrat K. H. Máchy – podnětem k této básni bylo převezení ostatků K.H.Máchy z Litoměřic do Prahy roku 1939. Sbírka Historický obraz je členěna do tří částí – první díl vznikal roku 1938, je naplněn pocity úzkosti a nebezpečí, druhý díl zachycuje okupaci a třetí díl již osvobození republiky roku 1945.

Po roce 1948 je Vítězslav Nezval považován za oficiálního básníka.
Po tomto roce vzniká sbírka: Velký orloj (1949), samostatná skladba Stalin, báseň: Zpěv míru (1950) – lyricko-epická báseň, podnětem byla válka v Koreii, Sbírky: Z domoviny (1951) – samostatná báseň, kde básník přehlíží celý život své rodné vesnice, vyjadřuje lásku k rodišti, pohled do budoucna vidí velice optimisticky, Křídla – drobná lyrika z let 1949-52, Chrpy a města (1955) – sbírka má několik oddílů, básník se vyznává ze své lásky k matce, dále sbírka obsahuje básně o životě v naší zemi, Nedokončená – sbírka z posledních dnů z básníkova života, Z mého života (1959) – vzpomínková kniha, nedokončená.

Drama: Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku (1932) – ovlivněno surrealismem, Manon Lescaut (1940), Tři mušketýři, Dnes ještě nezapadá slunce nad Atlantidou (1956),

Vítězslav Nezval je autorem románů: Jak vejce vejci (1933), Monako (1934), Valérie a týden divů (1945) – černý román, který autor vydává po osvobození z vězení.

Dále je autorem knih pro děti: Anička skřítek a slaměný Hubert (1936)

Vítězslav Nezval působil i jako překladatel (Rimbaud, Baudelair)

Nezvalovo dílo rozvinulo skoro všechny literární žánry a formy, hlavně lyrickoepické (pásmo, balada). Zdokonalil techniku verše, rýmu, ... Nezvalova poezie, k níž patří i jeho dílo dramatické a překladatelské, se stalo inspirací po válce pro mladé básníky v padesátých letech např.: Milan Kundera, Miroslav Florian, Jiří Suchý. Měl velmi bujnou fantazii, což se odráží v jeho poezii. Pro čtenáře se jeho poezie stala pomocí k pochopení moderního umění.

Nezvalovo básnické dílo přesahuje oblast české tvorby. Nezval si jím získal světovou proslulost a patří mezi nejvýznamnější básníky světa.